Boj o nalezení sebe v chaosu
Si sám…
Čekáš.
Prostor tichem oplývá,
srdce ale křičí, žalem puká,
tvá mysl promlouvá,
a vnitřní klid na čas si dává.
"Kde jsem sakra já?"
Ptáš se do prázdna,
jakoby se odpověď schovala.
Vzpomínky, smutek, hněv,
dokola se to točí…
Někdy tě lidé zničí,
v klidu si pak odkráčí…
A ty už nevíš, kde jsi…
Ptáš se, jestli se to někdy změní…
A tak nevíš, kudy vykročit,
potřebuješ jen tak dýchat,
sebe vnímat…
Své touhy zase ve snech vídat.
NEŽ se znovu objevíš,
přes tu bolest a utrpení,
přes potoky slz a odpuštění.
Proč přehlížet skutečnost,
proč dál si lhát?
Je to jeden život.
Dočasná hra,
která ale smysl má.
I když se to nezdá,
pravda je vždy skrytá…
Jen bojovníci ji hledaj,
meditujou a na cestu se vydaj.
Se sebou rozmlouvaj,
dokud ještě sílu maj…
Jindy jsou schoulený,
někdy řvou v lesích,
občas u řek šeptají
a ty jejich slzy odnáší…
Prý takhle nás život učí.
Nebudu ti tvrdit, že krutý to není.
A jaký že smysl v tom životě já vidím?
Příležitost k sebepoznání
ale i vzpomínky, co srdce rozsvítí. :)
Anna Gaia Rose