Buď hrdý na to, kým jsi!

Pokaždé, když se přistihneš, že děláš krok zpět, neutíkej, zastav se.

Nadechni se,

dýchej,

a teď se pomalu hýbej,

pomalu dýchej a běž.

A už se nezastavuj.

To není boj.

To není stres.

To je život.

Pokaždé až ti někdo zase bude vyprávět, co všechno nemůžeš, nadechni se a běž dál.

Pokaždé, až ti budou nadávat a shazovat tě, nadechni se a běž dál.

Pokaždé, až ti dojdou síly, zastav se a nadechni se.

Dýchej dokud znovu nenabereš síly.

Nenech zastavit svůj pokrok, ale zastav se, aby sis odpočinul.

Až budeš pochybovat o každém svém kroku, který si dosud udělal, věz, že si každý z nich udělat měl.

A teď si tady.

Teď si tady.

Stojíš zde nahý, odhalený, tvá křídla jsou pokleslá.

Ty jsi sám.

Jsi úplně sám.

A nacházíš sebe.

Nacházíš sebe v celé své celistvosti.

Konečně jsi tím, kým jsi se zrodil.

Konečně jsi.

Pochopil si, co znamená být.

Je to život. Je to všechno.

A ty dokud dýcháš, ty máš ten dar také.

Ty máš ten dar.

Ty jsi tím darem.

VesMÍR tě stvořil v celé tvé kráse se spoustou krásných chyb.

Zdá se ti obloha nedokonalá?

Zdá se ti moře příliš slané?

Vidíš tu krásu motýlích křídel?

Vidíš tu dokonalou symbiózu všeho kolem?

Tak proč si myslíš, že si něco míň?

Proč si myslíš, že vesmír na tobě šetřil silami?

Proč si jen uvěřil, že nejsi, kým bys měl?

Proč si uvěřil že, nejsi dost hodný?

Že nejsi hodný lásky.

Ty jsi láska.

Vesmír je láska.

Láska je život.

Nic jiného.

Nic víc, nic míň.

Jediné v čem si maličko pochybil, že si začal pochybovat o své předurčenosti.

O tom, že každý tvůj čin může být láska.

O tom, že láska není jen krásná a dokonalá. Láska někdy musí být i krutá, abys přežil. Láska je, jaká je.

A díky ní můžeme být.

Naslouchej sobě.

Pochop, že si našel odvahu nahlédnout za závoj iluzí, jež utkala společnost.

Pochop, že máš odvahu podívat se do své duše, tak hluboko, abys zjistil, kým doopravdy jsi.

Pochop, že můžeš být hrdý na to, kým jsi a kým se ještě staneš.

Anna Gaia Rose