Učení života
Jedna z nejtěžších věcí, kterou nás život učí, je podle mě, zůstat sám sebou...
Jsou období, kdy se sami sobě ztrácíme a pak se tak nějak znovu hledáme. Nějaké části ztrácíme, jiné objevujeme a další obnovujeme. Postupně krok po kroku. V téhle době je těžké se vyznat v čemkoliv, vše se mění tak rychle, že si myslím, že to je skvělá příležitost vyznat se v sobě, přesněji se to alespoň učit.
Každý z nás určitě někdy slyšel větu: "nikdo mi nedal návod na život." Ano to nikdo z nás doopravdy nedostal. Všichni jsme unikátní a žijeme tady svůj osobní příběh. Já vám můžu říct to, co jsem tak nějak vypozorovala na své cestě.
Vlastně zůstat sebou - jako ženy - se svou vnitřní ženou, vnitřním mužem/animem a vnitřním dítětem a ještě si nechat určitou personu, jakou se chceme projevovat v tomhle světě - je velmi těžký úkol. Muži to mají stejně, jen jejich vnitřní žena se nazývá animou a mají odlišné hormony, postavu i prožívání emocí. Ve výsledku ale všichni každé ráno vstáváme, a máme tohle zadání, ať už si to uvědomujeme či nikoliv.
Někdy nám jde vše snadno, cítíme se lehce. Jindy jsou dny, kdy jsou i ty nejzákladnější věci problém. Ano i to znamená být člověkem.
Je velmi těžké procítit emoce, zůstávat nohama na zemi a zároveň nepotlačovat emoce, anebo se neutápět v sebelítosti. Nedržet se pevně iluzorní budoucnosti, ani naivně své minulosti. Nadechnout se a být v přítomnosti, zároveň si uvědomovat důsledky svých činů a umět neopakovat stejné chyby. Tak. Hotovo. V pár řádcích jsem popsala neuvěřitelně těžký úkol. Všichni na něm pracujeme s jinou intenzitou a každý pokulháváme trochu v jiném směru. A i když nám bude 60 let budeme vědět, že je pořád co zlepšovat.
I tohle vnímám jako kouzlo života. Že vlastně nikdy nemáme vše hotové a ještě existuje něco nového, kam se můžeme posouvat. Lidská pošetilost by to asi nesnesla jinak, začala by se jinak nudit.
Jsme lidé a tak máme svou lidskost. Máme svou duši, jejíž hodnota nelze nijak vyčíslit. Duši kterou nelze nikdy zcela zachytit, ale pomocí drobných okamžiků, rozhovorů a umění, můžeme vnímat její maličký kousek, tu unikátní esenci. Pořád však duše zůstává zahalená tajemstvím, abychom mohli pokračovat v objevování pokladu při setkávání se s lidmi.
Objevujme s láskou přátelé <3
Anna Gaia Rose