Pozn. Tato báseň je spíše temnější ze začátku, doporučuji jí případně dočíst do konce nebo ji nečíst vůbec. :-)
V básni popisuji ego i různé démony či závislosti (nejedná se i můj případ ve většině zmínek).
Když královna vedle krále ulehá,
jeho duše se ztiší a více vnímá její tep,
tlukot srdce…
plynutí vesmíru, pomíjivost i nekonečnost.
Duše vzplanou k moudrosti,
kdy čas se zastaví, duch se propojí
s moudrostí Země, s vědomím času.
Život snad není tak těžký, říkají děti,
a vnitřní klid na čas si dává.
Každý to snad v nitru tuší.
Posadili se do kruhu a vyprávěli si příběhy. Své životní příběhy plné radosti, starostí a ponaučení. Každý z nich si přišel pro jinou zkušenost, a tak tiše seděli a naslouchali vždy tomu, kdo zrovna vyprávěl....
Tak mi nezbývá, než s úctou poděkovat za všechno bolestivé a frustrující, protože právě tyto části života mi otevřely oči na způsoby, o kterých jsem neměla ani tušení...
Anna Gaia Rose
A tak zvolí si tělo, povahu, plán i učení,